[PDF] odkaz-dracich-jezdcu-3---brisingr.pdf

View - Download odkaz-dracich-jezdcu-3---brisingr.pdf

Previous PDF

Next PDF

BRISINGR

SEDM SLIB

ERAGONA STÍNOVRAHA

A SAFIRY ZÁIVÉ ŠUPINY

ODKAZ DRAÍCH JEZDC

ETÍ DÍL

Christopher Paolini

4 tení radost pouení

Brisingr

Text copyright © 2008 by Christopher Paolini

Jacket art copyright © 2005 by John Jude Palencar Illustrations on endpapers - copyright © 2002 by Christopher Paolini This translation was published by arrangement with Random House Children's Books, a division of Random House, Inc.

ISBN 978-0-375-82672-6 (Random House)

Z anglického origináluBrisingr, Inheritance, Book 3

Ĝeložila Olga Zumrová.

Redigoval ŠtČpán KovaĜík

Jazyková korektura Eva Leheková

OdpovČdná redaktorka Helena Škodová

Technická redaktorka Daruše Singerová

Vydalo Nakladatelství FRAGMENT,

Radiová 1122/1, Praha 10,

jako svou 1646. publikaci.

1. vydání, 2009

Sazbu zhotovilo Nakladatelství FRAGMENT, s. r. o.

Vytiskla Centa, spol. s r. o., Brno

Translation © Olga Zumrová, 2009

eské vydání © Nakladatelství FRAGMENT, 2009 Všechna práva vyhrazena. Žádná ást této publikace e-mail: fragment@fragment.cz http://www.fragment.cz

ISBN 978-80-253-0775-5 (1. vydání, 2009)

Jako vždy vČnuji tuto knihu své rodinČ. A také svým úžasným

Sé onr sverdar sitja hvass!

7DJ ERAGONA A ELDESTA

Eragonovi je patnáct let a žije na farmČ se svým strýcem Gerem a bratrancem Roranem kus od vesnice Carvahall. Gero se svou zesnulou ženou Marianou Eragona vychovali. O EragonovČ otci není nic známo; jeho matku Selenu, Gerovu sestru, od Eragonova narození nikdo nevidČl. Jednoho dne se pĜed ním v Draích horách, kam se vydal na PozdČji kámen praskne a vylíhne se z nČj draí mládČ. Když se jej Eragon dotkne, objeví se mu na dlani stĜíbĜitá znaka, a tak mezi ním a drakem vznikne nezrušitelné pouto a z Eragona se stává jeden z se mu zmíní vesnický vypravČ Brom. Draí jezdci byli ustaveni pĜed nČkolika tisíci lety po velké válce nedojde k podobnému nepĜátelství. Jezdci se stali strážci míru, uiteli, léiteli, pĜírodními filozofy a díky svému spojení s draky také nejvČtšími kouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou zemČ zažívala zlaté asy. Když do Alagaësie pĜišli lidé, byli pĜipojeni k tomuto vyvolenému Ĝádu. Po mnoha letech míru však bojovní urgalové zabili draka mladého lidského Jezdce Galbatorixe. Ztráta draka dohnala Galbatorixe k šílenství, a když mu starší Jezdci odmítli dát nového, rozhodl se Galbatorix Jezdce svrhnout. Ukradl jiného draka, jemuž dal jméno Šruikan a ovládl ho pomocí temných kouzel, a potom kolem sebe shromáždil skupinu tĜinácti trpaslíky skrýt se v tunelech a jeskyních a ani jedna z tČchto ras se od Galbatorixem a ostatními rasami trvala více než sto let, bČhem kterých napjaté politické situace se najednou ocitá Eragon. hroziví, podivní cizinci zvaní ra'zakové a hledají tajemný kámen, tedy SafiĜino vejce. Eragon se Safirou pĜed nimi staí utéct, ale ra'zakové Eragon pĜísahá, že ra'zaky vypátrá a zabije. Na útČku z Carvahallu ho pĜistihne vypravČ Brom, který ví o SafiĜe, a požádá Eragona, aby ho mohl doprovázet. Brom vČnuje Eragonovi ervený me Zar'roc, který kdysi patĜil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani pĜišel. Eragon se bČhem cest od Broma mnohému nauí, vetnČ umČní Čsto Teirm, aby s pomocí Bromova starého pĜítele Jeoda našli doupČ Leona. Eragon si také nechá vČštit osud od bylinkáĜky Angely a dostane dvČ záhadné rady od jejího spoleníka, kokodlaka

Solembuma.

Na cestČ do Dras-Leony Brom Eragonovi prozradí, že je vyslancem že se v Carvahallu dlouhou dobu skrýval a ekal, dokud se neobjeví nový Draí jezdec. Také mu vysvČtlí, že pĜed dvaceti lety s Jeodem ukradli SafiĜino vejce Galbatorixovi. Brom pĜitom zabil Morzana, draí vejce, která obČ drží Galbatorix. V Dras-LeonČ a jejím okolí se setkávají s ra'zaky, kteĜí smrtelnČ zraní Broma, když se snaží ochránit Eragona. Ra'zaky však zažene tajemný mladík jménem Murtagh. Brom pĜed smrtí pĜizná, že sám kdysi býval Jezdcem a jeho draice se také jmenovala Safira. Nyní již bez Broma se Eragon se Safirou rozhodnou pĜidat k Durzovi, Galbatorixovu pomocníkovi. S Murtaghovou pomocí z Čzení utee a vezme s sebou dalšího zajatce, bezvČdomou elfku Aryu, otrávena a potĜebuje, aby jí Vardenové podali protilátku, jinak zemĜe. uprchl z Galbatorixova dvora, aby žil po svém. ěekne Eragonovi, že me Zar'roc kdysi patĜil právČ Morzanovi. Už to vypadá, že urgalové Eragona a jeho pĜátele pĜemohou, ale na

poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteĜí žijí ve Farthen Dûru, duté

dcerou Nasuadou. Jeho mysl a schopnosti provČĜují Dvojata, dva ponČkud nevraživí kouzelníci v Ažihadových službách. Eragon se Safirou také nešĢastnČ požehnají jednomu z vardenských osiĜelých nemluvĖat a Vardenové léí Aryinu otravu. která se blíží trpasliími chodbami. V bitvČ, jež následnČ vypukne, Eragona oddČlí od Safiry a on musí bojovat sám se Stínem Durzou. a rozsekne mu záda od ramene po bok. NaštČstí v tom okamžiku Mithrim, prorazí Safira s Aryou a pĜekvapí Durzu natolik, že mu Eragon staí probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal Zatímco Eragon leží po bitvČ v bezvČdomí, v myšlenkách se s ním spojí bytost, která se mu pĜedstaví jako Togira Ikonoka - Zdravý mrzák. Vyzve Eragona, aby ho vyhledal v elfském hlavním mČstČ

Ellesméra.

Když se Eragon probere, má pĜes celá záda obrovskou jizvu. Ke své nelibosti si také uvČdomí, že Durzu zabil jen šĢastnou náhodou a že zoufale potĜebuje další výcvik. A na konci prvního dílu se tedy rozhodne, že najde Togiru Ikonoku a bude se od nČj uit.

10Eldestzaíná tĜi dny potom, co Eragon zabil Durzu. Vardenové se

zotavují z bitvy o Farthen Dûr a Ažihad, Murtagh a Dvojata s Dvojaty bČhem potyky zmizí. Vardenská Rada starších jmenuje

že jí bude oddanČ sloužit.

Eragon a Safira se rozhodnou, že musejí odjet do Ellesméry, aby Hrothgar Eragonovi nabídne, že ho pĜijme do svého klanu Dûrgrimst Ingeitum, a Eragon souhlasí, ímž získává stejná práva, jako mají

Tarnag. NČkteĜí trpaslíci jsou pĜátelští, ale Eragon zjistí, že zejména

Tento klan nenávidí Jezdce a draky, protože KĜivopĜísežníci jej témČĜ

vyvraždili. Skupina nakonec pĜijíždí do elfského lesa Du Weldenwarden. V EllesméĜe Eragon se Safirou poznají královnu Islanzadí, která, jak oba zjistí, je Aryinou matkou. Také se setkají se Zdravým mrzákem, starým elfem Oromisem, který je rovnČž Jezdec. Oromis a jeho drak Glaedr posledních sto let tají svou existenci pĜed Galbatorixem a v boji - Glaedr pĜišel o nohu a Oromis, kterého zajali a zlomili

ĜivopĜísežníci, nemá dost energie na provádČní nároČjších kouzel a

Ĝepadají ho vyerpávající záchvaty. samostatnČ. Eragon se nauí mnoho nového z dČjin ras v Alagaësii, boje s meem a starovČkého jazyka, který používají všichni kouzelníci. Čhem studia starovČkého jazyka si uvČdomí, že udČlal strašnou chybu, když se Safirou žehnali sirotkovi ve Farthen Dûru: chtČl Ĝíct "NechĢ jsi chránČna pĜed neštČstím", ale ve skutenosti Ĝekl "NechĢ jsi ochranou pĜed neštČstím". Tak uvalil na dítČ kletbu nutící je chránit ostatní pĜed jakoukoli bolestí a neštČstím. Safira ve výuce s Glaedrem dČlá rychlé pokroky, ale jizva, kterou Eragon nese jako následek souboje s Durzou, zpomaluje jeho výcvik.

11Nejenže ho zranČní na zádech zohyzdilo, ale neekanČ jej ochromuje

bolestivými záchvaty. Neví, jak se bude moci rozvíjet jako kouzelník a bojovník, pokud kĜe nepĜestanou. Eragon si zaíná uvČdomovat, že se zamiloval do Aryi. Vyzná se jí Oslava Pokrevní pĜísahy, bČhem níž Eragon projde kouzelnou promČnou: zmČní se v nČco mezi lovČkem a elfem - není tak docela ani jedním, ani druhým. Zahojí se mu jizva na zádech a získá stejné nadlidské síly, jaké mají elfové. PozmČní se i jeho rysy, takže vypadá trochu jako elf. Tou dobou Eragon zjistí, že Vardeny eká bitva s Královstvím a že jeho i Safiru nesmírnČ potĜebují. Zatímco byl pry, Nasuada pĜesunula Vardeny z Farthen Dûru do Surdy, zemČ na jih od Království, která Eragon se Safirou a Orikem opustí Ellesméru potom, co slíbí Oromisovi a Glaedrovi, že se vrátí, jakmile to bude možné, aby Rorana zajali a použili ho proti Eragonovi. Roranovi se podaĜí utéct do nedalekých hor. S ostatními vesniany se pokusí vyhnat vojáky, bČhem nenávidí Rorana a brání jeho zasnoubení se svou dcerou Katrinou, zaútoí na nČj uprostĜed noci v jeho ložnici. Roran se ubrání, ale ra'zakové zajmou Katrinu. Roran pĜesvČí obyvatele Carvahallu, aby opustili vesnici a odešli nadČjí, že odtud budou moci doplout do Surdy. Roran se projeví jako Ĝístavním mČstČ Teirmu potkají Jeoda, který Roranovi Ĝekne, že Eragon je Jezdec, a vysvČtlí mu, co ra'zakové ve vesnici hledali - mu Eragon pomoci pĜi záchranČ Katriny. Jeod s vesniany unesou loć a plaví se do Surdy. Eragon zjistí, co se stalo z dítČte, kterému dal své špatnČ formulované požehnání: jmenuje se Elva, a akoli je to ještČ nemluvnČ, vypadá jako tyĜleté dítČ s hlasem a chováním cynického dospČlého. Eragonovo kouzlo ji nutí cítit bolest všech lidí v jejím okolí a nutí ji je chránit; pokud se tomuto nutkání brání, trpí ona sama.

HoĜící plánČ, rozlehlý pás zemČ, na kterém kouĜí a doutnají podzemní

rašelinové ohnČ. Užasnou, když se na zádech rudého draka objeví další bojovat s Eragonem a Safirou. Když se Eragonovi podaĜí strhnout

Jezdci helmu, spatĜí Murtagha.

Murtagh bČhem urgalského pĜepadení pod Farthen Dûrem nezemĜel. Celé to pĜipravila Dvojata - zrádci, kteĜí útok naplánovali, aby byl zabit Ažihad a oni mohli zajmout Murtagha a odvést ho ke Galbatorixovi. Král Murtagha pĜinutil, aby mu pĜísahal vČrnost ve starovČkém jazyce. Teć jsou Murtagh a jeho novČ vylíhnutý drak Trn Galbatorixovými otroky, a akoli ho Eragon prosí, aby Galbatorixe nedovolí krále neuposlechnout. Murtagh dokáže pĜemoci Eragona se Safirou pomocí Ĝátelství pustit. Než odletí, vezme Eragonovi Zar'roc a prohlásí ho za jediným Morzanovým synem - Eragon a Murtagh jsou bratĜi, neboĢ oba porodila Selena, Morzanova žena. Dvojata zjistila pravdu, když zkoumala Eragonovy vzpomínky toho dne, co pĜišel do Farthen Dûru. Eragon je otĜesen Murtaghovým odhalením o jejich spoleném Roran hrdinsky bojuje a povede se mu zabít Dvojata. Roran s Eragonem hovoĜí o jeho podílu na GerovČ smrti a bratranci

Katrinu, kterou unesli ra'zakové.

13BRISINGR

14BRÁNY TEMNOT

Eragon hledČl na temnou kamennou vČž, v níž se skrývaly Ležel na bĜiše za vrcholkem písitého kopce, porostlého Ĝídkou

Ĝehké Ĝapíky loĖského listoví ho píchaly do dlaní, když se plížil, aby

získal lepší výhled na Helgrind, který se tyil nad okolní krajinou jako erná dýka vyuhující z útrob zemČ. Veerní slunce pokrylo nízké kopce dlouhými, úzkými stíny a - daleko na západČ - osvČtlovalo hladinu jezera Leona, takže obzor se promČnil v mihotavý zlatý pás. Nalevo od sebe Eragon slyšel pravidelný dech svého bratrance Rorana, který ležel pĜitisknutý k zemi vedle nČj. Takový obvykle neslyšný proud vzduchu teć pĜipadal Eragonovi nepĜirozenČ hlasitý, protože mČl mnohem bystĜejší sluch než dĜíve. Byla to jedna ze

Pokrevní pĜísahy.

Nyní tomu však vČnoval pramalou pozornost, neboĢ zaujatČ

sledoval zástup lidí smČĜujících k úpatí Helgrindu, kteĜí sem zjevnČ

se, hrbili se a kroutili; kymáceli se na berlích nebo používali paže, aby se postrili dopĜedu na pĜekvapivČ krátkých nohou. Takové pohyby ovšem byly nezbytné, uvČdomil si, protože každý z tČch dvaceti tyĜ sedČl vzpĜímenČ na nosítkách nesených šesti naolejovanými otroky v

15poloze, kterou Eragon považoval za obdivuhodný výkon vzhledem k

tomu, že ten lovČk - nedokázal urit, zda je to žena, nebo muž - mČl jen trup a hlavu, na jejímž ele se kolébala asi metr vysoká, zdobená kožená koruna. "KnČží Helgrindu," zamumlal smČrem k Roranovi. "UmČjí kouzlit?" "Možná. Neodvážím se prozkoumat Helgrind svou myslí, dokud sebeslabší dotek a odhalí naši pĜítomnost." látkou. Každý z nich nesl kovový obdélníkový rám dále rozlenČný dvanácti vodorovnými pĜkami, z nichž visely železné zvonky výkĜiky, sténáním a náĜky ve vzrušené extázi. Na chvostu výstĜedního procesí kráeli obyvatelé Dras-Leony: Eragon uvažoval, zda je nČkde mezi nimi i vládce Dras-Leony,

Marcus Tábor.

Procesí zastavilo na okraji strmého náspu, který obklopoval Helgrind, a knČží se shromáždili po obou stranách narezlého balvanu s opracovaným oltáĜem, postava na nosítkách se pohnula a zaala zpívat zaslechl útržky starovČkého jazyka - podivnČ zkomolené a špatnČ byla spojena zastaralým náĜím Eragonova vlastního jazyka. Akoli rozumČl jen ásteČ, zachvČl se, neboĢ veleknČz hovoĜil o vČcech, o kterých je lépe nevČČt, o podlé nenávisti, která se po staletí hromadila v temných zákoutích lidských srdcí, až nakonec zaala v nepĜítomnosti erným mČsícem.

16Na konci zvráceného proslovu dva nižší knČží pĜispČchali kupĜedu a

pozvedli svého pána - nebo možná paní - z nosítek na oltáĜ. Pak veleknČz vydal struný rozkaz. Ve vzduchu se jako záĜivé hvČzdy zaleskla dvČ ostĜí, jak se zvedla a zase dopadla, a z každého

Ĝetékat na štČrk pod oltáĜem.

Další dva knČží pĜiskoili, aby zachytili rudý proud do íší, které pak - když byly plné po okraj - kolovaly mezi leny shromáždČní, kteĜí z nich dychtivČ pili. "Fuj!" ulevil si polohlasnČ Roran. "ZapomnČl ses zmínit, že ti zvrácení, pupkatí a pomatení modloslužebníci jsoukanibalové." "Ne tak docela. Maso nepojídají." Když všichni pĜítomní svlažili svá hrdla, servilní novici vrátili nejvyššího knČze na nosítka a ovázali mu ramena pásy bílého plátna. istou látkou brzy zaaly prosakovat rudé skvrny. Rány jako by bezrukému a beznohému veleknČzi nijak neublížily, protože se otoil k zástupu, jehož lenové teć mČli brusinkovČ rudé rty, a prohlásil: "Teć jste skuteČ mými bratry a sestrami, když jste ochutnali mízu mých žil zde, ve stínu mocného Helgrindu. Krev si žádá krev, a pokud by nČkdy mČla vaše rodina potĜebovat pomoc, Strašného pána... Abychom znovu potvrdili naši poslušnost Triumvirátu, recitujte se mnou DevČt pĜísah... PĜi Gormovi, IldČ a Ukrutném Angvarovi slavnostnČ pĜísaháme, že ti budeme vzdávat poctu nejménČ tĜikrát mČsíČ, v hodinČ pĜed setmČním, a pak vykonáme obČĢ, abychom utišili vČný hlad našeho Velkého a Strašného pána... Slibujeme, že budeme dodržovat pĜedpisy stanovené v knize Tosk... Slibujeme, že vždy budeme mít na tČle Bregnir a že se navždy zdržíme dvanácti dvanáctek a doteku zauzlovaného lana, abychom nepropadli zkaženosti..." Náhlý závan vČtru odnesl zbytek veleknČzovy Ĝi. Pak Eragon druhém se Ĝízli v ohbí lokte a posvČtili oltáĜ sprškou své krve. O pár minut pozdČji divoký vítr polevil a Eragon opČt uslyšel knČze: "...a takové vČci, po kterých toužíte a prahnete, dostanete jako odmČnu za svou poslušnost... Náš obĜad je u konce. Ovšem pokud

17jsou mezi vámi tací, kteĜí mají dostatek odvahy ukázat skutenou

hloubku své víry, aĢ pĜedstoupí!" ShromáždČní strnuli a se zaujatými pohledy se pĜedklonili; na tohle zjevnČ všichni ekali. Následovalo dlouhé mlení, až pĜítomní zaali vypadat zklamanČ, potČšeným jásotem zaali jeho bratĜi pohybovat zvony v rychlém a divokém rytmu, až se davu zmocnilo takové šílenství, že všichni skákali a kĜeli, jako by pĜišli o rozum. I když mu obĜad pĜipadal odporný, drsná hudba v EragonovČ srdci zažehla jiskru vzrušení a probudila i v nČm cosi primitivního a zvíĜeckého. Tmavovlasý mladík shodil zlatý háv, pod nímž nemČl nic než koženou bederní roušku, a vyskoil na oltáĜ. Kolem nohou mu vystĜíkly rudé kapky. Postavil se elem k Helgrindu a zaal se zmítat a Čjaký záchvat. Hlava mu volnČ visela na prsou, v koutcích úst mČl Čnu a házel pažemi, jako by to byli živí hadi. Svaly se mu leskly potem, až vypadal ve skomírajícím svČtle jako bronzová socha. Zvony brzy dosáhly šíleného rytmu, kdy jeden tón pĜekrýval druhý, a v tom okamžiku mladík natáhl ruku za sebe. Do ní mu knČz vložil ostĜím, silnou stĜenkou, šupinkatou rukojetí a širokou, plochou epelí, která se rozšiĜovala, takže tvarem i zoubkovaným okrajem na konci Ĝipomínala draí kĜídlo. Byl to nástroj vytvoĜený pro jediný úel: proĜíznout brnČní, kosti a šlachy stejnČ snadno, jako by to byl vak s vodou. Mladík zvedl zbraĖ tak, že míĜila k nejvyššímu vrcholku Helgrindu.

Ĝes své pravé zápČstí.

Na skály za oltáĜem se rozstĜíkla krev. Eragon sebou trhnul a odvrátil zrak, pĜed mladíkovými pronikavými výkĜiky však uniknout nemohl. Nešlo o nic, co by dĜíve nevidČl v bitvČ, ale pĜipadalo mu zvrácené dobrovolnČ se zohavit, když bylo tak snadné se zmrzait v každodenním životČ. Stébla trávy zašustila, jak se Roran posunul. NČco si zaklel pod vousy a pak znovu utichl. Zatímco jeden z knČží ošetĜoval mladíkovi ránu - zastavoval mu krvácení pomocí kouzla - jiný ministrant odvázal od nosítek veleknČze

18dva otroky, aby je vzápČtí pĜipoutal za kotníky k železnému oku

Když byl obĜad u konce, knČží se svým doprovodem vyrazili od Helgrindu do Dras-Leony a celou cestu cinkali a pĜitom bČdovali. erstvČ jednoruký fanatik klopýtal hned za nejvyšším knČzem. Na tváĜi mu záĜil blažený úsmČv. "Tedy...," zaal Eragon a vypustil zadržovaný dech, když zástup koneČ zmizel za vzdáleným kopcem. "Tedy co?" "...cestoval jsem mezi trpaslíky i elfy, ale nic z toho, co dČlali, nebylo tak divné jako praktiky tČchto lidí."

Čkde uvnitĜ?"

"Zkusím to. Ale buć pĜipravený k útČku." Eragon zavĜel oi, pomalu rozprostĜel své vČdomí a postupnČ Ĝecházel od duše jedné živé bytosti ke druhé, jako voda prosakující pískem. Dotkl se hemživých mČst hmyzu horeČ spČchajícího za zvíĜata se honily a pĜekypovaly inorodostí, jak se chystali na kvapem na lov a hledání potravy. vzdáleností. Když jeho vČdomí dosáhlo úpatí Helgrindu, dokázal vnímat pouze ta nejvČtší zvíĜata a i ta jen matnČ. OpatrnČ pokraoval, pĜipraven se okamžitČ stáhnout, kdyby se obĜích lethrblaka. Eragon se odvážil takhle odhalit jenom proto, že rasa mysli - nekouzelníci vytrénovaní k boji myšlenkami. Ra'zakové a

19lethrblaka taková kouzla nepotĜebovali, neboĢ i ty nejstatnČjší muže

dokázali omámit pouhým dechem. A tĜebaže Eragon svým dČsivým pátráním riskoval odhalení, on, Roran a Safira zkrátkamuseliČČt, jestli ra'zakové vČzní Katrinu - Roranovu snoubenku - v Helgrindu, protože ta odpovČć rozhodne o tom, zda jejich výprava bude záchranná, nebo bude jejím cílem zajmout a vyslýchat. Eragon pátral dlouho a pelivČ. Když se vrátil k sobČ, Roran ho sledoval s výrazem hladového vlka. Šedé oi mu plály tak mocnou smČsicí hnČvu, nadČje a zoufalství, že se zdálo, jako by jeho pocity Čly každou chvíli vybuchnout a všechno v dosahu spálit plamenem nepĜedstavitelné síly, která je schopna rozpustit i samotné skály.

Eragon to chápal.

nepodaĜilo chytit Rorana, ra'zakové místo toho unesli z jeho ložnice Katrinu, tajnČ ji odvezli z údolí Palancar a ponechali obyvatele jistou smrt nebo otroctví. Roran nemohl ra'zaky s Katrinou pronásledovat, místo toho musel co nejrychleji pĜesvČit vesniany, aby opustili své domovy a odešli s ním pĜes Draí hory a dál na jih podél pobĜeží Alagaësie, kde se spojili se vzbouĜenci Vardeny. Na cestČ museli pĜetrpČt mnohá nebezpeí a tČžkosti. Ale takovouto zdlouhavou oklikou se Roran koneČ opČt shledal s Eragonem, který Jak Roran pozdČji vysvČtlil, uspČl jen proto, že ho síla touhy hnala do krajností, jichž se ostatní neodvážili a pĜed nimiž uhýbali, a jedinČ tak dokázal pĜemoci své nepĜátele. Podobná horlivost se teć zmocnila i Eragona. I on by se neohroženČ vystavil riziku, pokud by se nČkdo, na kom mu záleželo, ocitl v nebezpeí. Rorana mČl rád jako vlastního bratra, a protože si mČl Katrinu brát, rozšíĜil svou rodinu i o ni. Tohle pouto bylo ještČ významnČjší tím, že Eragon s Roranem byli posledními potomky jednoho rodu. Svého rodného bratra Murtagha se Eragon zcela zĜekl, takže Roran byl jeho jediný pĜíbuzný, a nyní k tomu tedy ještČ pĜibyla Katrina. Ušlechtilé city pĜíbuzenství nebyly jedinou silou, která je pohánČla. Byli posedlí ještČ dalším cílem:odplatou!Už když promýšleli, jak pomstili za muení a vraždu Gera, který byl Roranovým otcem a k

Eragonovi se jako otec choval.

Všechny informace, které Eragon shromáždil, byly proto stejnČ "Myslím, že jsem ji cítil," Ĝekl po chvíli. "Nejsem si sice úplnČ jistý, protože jsme od Helgrindu hodnČ daleko a nikdy pĜedtím jsem se její mysli nedotýkal, alemyslím,že v tom pustém vršku je a že je skrytá

Čkde blízko pod jeho vrcholkem."

"Je nemocná? Je zranČná? Sakra, Eragone, neskrývej to pĜede mnou! Ublížili jí?" "V tuhle chvíli ji nic nebolí. Víc ale nedokážu Ĝíct. Musel jsem napnout všechny síly, jen abych rozpoznal plamen jejího vČdomí; nemohl jsem s ní však komunikovat." PĜesto se Eragon Roranovi radČji nezmínil, že tam objevil ještČ další osobu a tušil, kdo to je. Její Ĝítomnost, pokud se potvrdí, ho velmi znepokojovala. "Nenašel jsem Ĝehlédl, jejich rodie jsou tak velcí, že by jejich životní síla mČla vyzaĜovat jako tisíc luceren, tak jako SafiĜina. KromČ Katriny a pár dalších nejasných skvrnek svČtla je Helgrind erný, jenom erný a nic než erný." Roran se zamrail, zaĢal levou pČst a pohlédl na skalnatou horu, která mizela v šeru, zahalená rudými stíny. Tlumeným, bezvýrazným hlasem, jako by mluvil sám pro sebe, poznamenal: "Nezáleží na tom, jestli máš pravdu, nebo se mýlíš." "Jak to?" "Dnes v noci se neodvážíme zaútoit; v noci jsou ra'zakové nejsilnČjší, a jestlijsoupoblíž, bylo by hloupé s nimi bojovat, když jsme v nevýhodČ. Nemyslíš?" "Ano." Ĝipoutaným ke krvavému oltáĜi. "Pokud tou dobou budou ti ubožáci pustíme otroky, vysvobodíme Katrinu a poletíme s ní zpátky k ra'zakové nechali Katrinu dlouho bez dozoru, pokud ji Galbatorix potĜebuje živou, aby ji mohl použít jako nástroj proti mnČ."

21Eragon pĜikývl. PĜál si osvobodit otroky okamžitČ, ale kdyby to

udČlali, mohlo by to jejich nepĜátele varovat, že je nČco v nepoĜádku. A kdyby si ra'zakové pĜišli vyzvednout veĜi, ani by se Safirou nestaili zasáhnout, a otroci by byli pry. Bitva na otevĜeném pozornost každého muže, ženy i dítČte na míle daleko. A Eragon nepĜedpokládal, že by mohli se Safirou a Roranem pĜežít, pokud by Galbatorix zjistil, že pĜišli sami do jeho království. ra'zakové na opaném konci Alagaësie, nebo aspoĖ že nebudou mít dnes v noci hlad. V nevyslovené shodČ se Eragon s Roranem odplazili zpátky z Člká prohlubeĖ postupnČ klesala do úzké, vodou vymleté rozsedliny lemované drolícími se bĜidlicovými deskami. Zatímco Eragon klikoval mezi pokroucenými jalovci, které byly rozeseté po rokli, zvedl hlavu a za trsem jehlic spatĜil první souhvČzdí krášlící sametové nebe. HvČzdy vypadaly chladné a jasné, jako tĜpytivé úlomky ledu. Dál s Roranem klusali na jih ke svému táboĜišti, a tak se radČji soustĜedil na to, kam došlapuje.

22U TÁBORÁKU

zvíĜete. Obas se v ní rozzáĜil shluk zlatých jisker a pĜebČhl Ĝes povrch dĜeva, než zmizel v dobČla rozžhavené prasklinČ. DohoĜívající zbytky ohnČ, který si Eragon s Roranem rozdČlali, vrhaly na okolí tlumené ervené svČtlo a odkrývaly kousek kamenité už nic. Eragon sedČl s bosýma nohama nataženýma k sálající hromádce pravé pĜední nohy a užíval si teplíka. Roran sedČl naproti nČmu na kmene. Kdykoli se Roran pohnul, kmen hoĜce zanaĜíkal, tak nepĜíjemnČ, že si Eragon chtČl zacpat uši. V tuhle chvíli však v prohlubni vládl klid. Dokonce i uhlíky doutnaly potichu; Roran nasbíral jen opravdu vyschlé vČtve, aby se vyvarovali kouĜe, který by mohly zahlédnout oi nepĜátel. Eragon právČ SafiĜe dovyprávČl události celého dne. Obvykle jí nikdy nemusel Ĝíkat, co dČlal, protože myšlenky, pocity a další dojmy mezi nimi proudily stejnČ snadno jako voda z jedné strany jezera na druhou. Ale v tomhle okamžiku to bylo nutné, protože bČhem Po delší odmlce v rozhovoru Safira zívla a odkryla tak dlouhé Ĝady obdiv za to, že umČjí oarovat svou obČĢ tak, aby se chtČla nechat

23sežrat zaživa. Jsou to velcí lovci, když tohle umí... Možná to jednou

taky zkusím. Ale ne,cítil Eragon potĜebu dodat,s lidmi. RadČji to zkus s ovcí. Lidé nebo ovce: jaký je v tom pro draka rozdíl?Pak se zasmála a ten zvuk, vycházející z hloubi jejího hrdla, pĜipomínal Eragonovi

ĜČní.

Eragon se pĜedklonil, protože už ho tlaily SafiĜiny ostré šupiny, a nahoĜe a na znaČ poškrábaném kování a bodci dole. ruky se slovy: "Tady máš. Tohle mi vyrobil Fisk po tom, co mČ ra'zak klovl do ramene. Vím, že jsi pĜišel o me, a tak si myslím, že by se ti mohla hodit... Pokud chceš mít další me, taky dobĜe, ale zjistil jsem, rozhodl zĜíci se nového mee ve prospČch kusu sukovitého hlohu. Poté, co pĜišel o Zar'roc, nijak netoužil pĜijmout jiný, horší me. Té kouzly, díky nimž se nikdy nezlomí, leda pod tím nejvČtším tlakem. Eragona se náhle zmocnil proud vzpomínek:Kolem nČj se toilo nevlídné oranžovo-rudé nebe, když se Safira Ĝítila stĜemhlav za erveným drakem a jeho Jezdcem. Vítr mu skuel kolem uší... Prsty ani Jezdcem bojoval na zemi... UprostĜed souboje strhl nepĜíteli helmu, a odkryl tak tváĜ svého dávného pĜítele a spoleníka na cestách, Murtagha, o kterém si myslel, že je mrtvý... Ten posmČšný úšklebek na MurtaghovČ tváĜi, když bral Eragonovi Zar'roc s tím, že je to on, Eragon zmatenČ zamrkal, když válená vĜava v jeho mysli pohasla a jazykem pĜes horní zuby, aby zahnal pachuĢ žlui, kterou cítil v ústech.

Murtagh.

Na jednu stranu mČl Murtagharád.Murtagh pĜece zachránil Eragona a Safiru pĜed ra'zaky po jejich první, nešĢastné návštČČ Dras-Leony; riskoval život, aby pomohl dostat Eragona z Gil'eadu; osvČil se v bitvČ o Farthen Dûr; a navzdory muení, jemuž byl pak nepochybnČ

24vystaven, se rozhodl vyložit si rozkazy Galbatorixe takovým

HoĜících pláních, místo aby je zajal. Nebyla to Murtaghova chyba, že ho Dvojata unesla; že se pro nČj vylíhl ten rudý drak, Trn; nebo že Galbatorix zjistil jejich skutená jména, pomocí nichž si od Murtagha i od Trna vynutil pĜísahu vČrnosti ve starovČkém jazyce. Za nic z toho Murtagh nemohl. Byl obČtí osudu, a to už ode dne, kdy se narodil. ošklivila se mu ta zvČrstva, která ho král nutil páchat, ást jeho osobnosti si patrnČ vychutnávala novČ nabytou moc. BČhem nedávného stĜetu mezi Vardeny a Královstvím na HoĜících pláních se Galbatorix nenakázal. Nechal Eragona se Safirou jít, to sice ano, ale teprve když je porazil v nemilosrdném souboji a vyslechl si Eragonovy prosby, aby jim dal svobodu. A Murtagh mČl také až pĜíliš velké potČšení z bolesti, kterou zradili své druhy Galbatorixovi. Teć, tyĜi dny po bitvČ, Eragona napadlo ještČ jedno vysvČtlení: MožnáMurtagha tČšilo sledovat, jak nČkdo další vzal na svá bedraquotesdbs_dbs14.pdfusesText_20

[PDF] eragon 3 pdf deutsch

[PDF] eragon 3 pdf español

[PDF] eragon 3 pdf letöltés

[PDF] eragon 3 pdf romana

[PDF] eragon 4 pdf download deutsch

[PDF] eragon 4 pdf magyar

[PDF] eragon book 3 pdf

[PDF] eragon book 3 pdf download

[PDF] eragon book 4 free pdf

[PDF] eragon book 4 pdf

[PDF] eragon book 4 pdf download

[PDF] eragon book 4 pdf free download

[PDF] eragon google docs

[PDF] eragon index

[PDF] eragon inheritance book 4 pdf